• Předváděčka

  Názory Publikováno: 28. 2. 2013

  Předváděcí vůz je levnější než nový. To je alfa a omega celého tohoto institutu. Existuje zde jakýsi názor nebo dojem, že předváděcí vůz je vlastně něco mezi vozem novým a ojetým. Do jisté míry chápu, proč si to myslet. Prodejce se vlastně auta nikdy nezbaví, staví ho vedle aut nových a dbá na to, aby si zachovalo reprezentativnost a bylo schopné potenciální klienty nalákat na koupi vozu nového. V tom však tkví celý problém. Předváděcí auto vás má ke koupi auta nového jen nalákat. Nic víc a nic míň. Už od momentu co sedáte za volant předváděčky, přemýšlíte nad tím, co byste si do svého objednaného auta nakonfigurovali jinak – a předváděčka je jenom kus plechu, na kterém otestujete, co umí. Demoverze. Víte jak je v trafice vždy ten první kus časopisu ohmataný a stránky jsou zmačkané? To je předváděčka. Zájemce si jím zalistuje a pak jen sáhne dozadu a vezme si nový.

  Předváděčky se bezesporu liší podle svého cíle. Některé předvádí jízdní vlastnosti a jiné jen interiér (někdy obojí). Klasikou je vůz, který má prodejce pro demonstraci jízdních vlastností. Bude záležet na výrobci a zaměření vozu, ale v podstatě se budou buď dělat prudké rozjezdy a brzdění na nezahřátém motoru (sportovnější značky a modely) nebo se budou vybírat díry a testovat podvozek rychlou jízdou na tankodromu (běžné vozy). Jistě netřeba dodávat, že u vozů s manuální převodovkou motor každému druhému zkušebnímu řidiči chcípne, než se vůbec poprvé rozjede.

  Vozy vystavované v obchodních centrech a na výstavách jsou pak interiérové vozy. Někdy patrně plní i funkci předváděčky jízdní, ale jejich funkce v obchoďácích je mít perfektní interiér. To je potřeba, protože i když je akce daného dealera naprostý propadák, alespoň 3 lidé za den si do něj sednou v každém případě. Akce trvá třeba 2 měsíce, takže to máme 21 lidí za týden x 8 = 168 lidí. 168 lidí si přenastavilo volant, posunulo sedadlo, ohmatalo všechny plochy a tlačítka v interiéru, stáhlo a zvedlo okna, prásklo dveřma jako prostitutka nemluvnětem a s ohrnutým nosem odešlo. Předtím samozřejmě nechali dozadu posadit své děti. A to je těch 168 lidí vlastně neúspěšná akce. Zpravidla to bude mnohem víc.

  Zároveň tyto vozy používají také zaměstnanci dealera. Jednou jsem takovým vozem byl od jednoho raději nejmenovaného dealera vezen na metro. Když jsem se za jízdy trojcifernou rychlostí na padesátce a vymetání jednoho nevyvýšeného kanálu za druhým zeptal zaměstnance, jestli to auto pak někomu prodají, odpověděl mi, že se nemám bát, protože jsou na to ta auta stavěná. Ne, že by neměl pravdu, ale to je jako říci, že lidské tělo vydrží 4 dny bez vody. Nepůjdu to hned zkoušet…

  Nakonec jsou to také vozy, které dostali jako náhradu ti, kteří mají v servisu své zakoupené auto. Jistě nemusím plýtvat durabilitou kláves a mohu jen zkratkovitě říci, že pokud někdo něco nevlastní, většinou se o to ani moc nestará (výjimky budiž pochváleny). To je vlastně celý problém předváděcích aut. Jejich vlastníkem je právnická osoba a předseda představenstva nebo většinový držitel jejích akcií jezdí ve svém, takže se na nějakou chudinku „na salónu“ vykašle. Není vlastně pro tyto účely nikoho. Nikomu na ní nezáleží. Nikoho nemrzí, když si na ni sedne a cvočky na džínech jí odře kapotu.

  Ale dost bylo psaní. Pojďme se spolu podívat na některá videa, protože ta řeknou více než tisíc slov.

  http://www.youtube.com/watch?v=DsE7355SpJI

  http://www.youtube.com/watch?v=ZtsbKhx1Rgo

  Tak tady máme exemplář 1. Machírci si zapůjčili Fábii RS na „předváděcí jízdu“. Něco skutečně předvádí, ale není to rozum a vyspělost ani vybraný slovník. Jízda rychlostí přes 150 km/h na rozmlácené silnici někde v horní dolní není rozpoznávacím znakem rozumného majitele a jsem přesvědčený, že by takto nejeli, kdyby to auto bylo jejich. Na jejich obranu snad jen to, že nechali alespoň vychladit turbo na motoru 1.4TSI, který v době tohoto sportovního výkonu měl podle zastavení videa v čase 2:19 na hodinách 3743km. Jde tedy o to, co by většina lidí asi nazvala „novým autem“. A podívejte, jak už byl „odpaněn“ podvozek, motor a brzdy…

   

  http://youtu.be/lWcgS1E5Csc

  http://www.youtube.com/watch?v=pr96LJt49eQ

  http://www.youtube.com/watch?v=S_yjYGAIwCk

  http://www.youtube.com/watch?v=bqQUi-0Xwdk

  Exemplář 2, 3 a 4 jsou Audi A5, A5 Sportback a A4 Allroad, která již dnes bezesporu odpočívají v garážích šťastných majitelů. Hned v prvním videu vidíme opravdu citlivý řidičský výkon. Nejde však jen o jízdu samotnou, ale i fakt, že si někdo jen tak může předváděčku půjčit na večer a jít si zadriftovat. O nějaké důsledné kontrole a údržbě předváděcích vozů tedy minimálně u daného dealera, ale spíše i plošně, nemůže být řeč.

   

  Takže moje otázka je vlastně poměrně jednoduchá. Proč je v Česku problém prodat ojeté auto s poctivými 130 tisíci najetými kilometry a jedním majitelem, který se k němu choval rozumně, protože to bylo jeho vlastní auto? Proč si tolik lidí kupuje předváděcí vozy, které jsou vlastně dost často horší, než vozy ojeté? Těžko říci. Předváděcí vůz si kupujete přímo u dealera, takže zde určitě působí psychologický faktor, že jde o auto lepší, než na plácku za městem. To chápu. Navíc vám vůz pěkně naleští, dají na něj záruku a tak podobně. Navíc mají předváděčky často málo najeto (i když někde je nechají i do 50 tisíc nebo víc). „Kilometry“ jsou v ČR stále velmi významný fenomén, kterému bych se rád věnoval v nějakém z mých budoucích příspěvků. Můj názor je ten, že nejlepší je auto nové, ale pak následuje auto po prvním majiteli a s dohledatelnou historií. Až pak bych teprve umístil předváděcí vozy. Nemusí být špatné, ale projdou rukama stovek lidí a ne každý se s nimi maže. Spíše se tedy s nimi nemaže nikdo.

  Máte sami nějaké zkušenosti s „předváděčkami“?

   

Bezchybný zákrok VW Passat 1.8TSI